Lightway › Denní světlo
Lightway křišťálové světlovody
Díky skleněné křišťálové kopuli a odrazné vrstvě z ryzího stříbra a skleněnému rozptylovači světla neztratí přivedené denní světlo svou přirozenou barvu a dynamiku.
- Denní světlo ovlivňuje náladu člověka a jeho životní pochody.
- Sluneční záření představuje zdroj energie pro veškerý pozemský život.
- Denní světlo podporuje schopnost učení.
- Denní světlo je droga, která stimuluje produkci serotoninu v těle a člověk je pak šťastnější.
- Denní světlo ovlivňuje výkonnost člověka a jeho správné reakce na podněty.
Křišťálové světlovody Lightway osvětlí zdravým denním světlem neosvětlitelné prostory.
Vše, co potřebujete, je světlo
„Vybudujte civilizaci 2.0 na základě denního světla, celého světla a nic než světla,“
bylo jedno z poselství nezávislého autora, myslitele a komentátora Tora Nørretranderse, který získal doktorát v oboru environmentálního plánování a sociologie vědy. Tor Nørretranders tím myslí, že se znovu musíme sžít se slunečním světlem. „Civilizace tak, jak ji dnes známe, vyrůstá z planety pod námi. Civilizace, jak ji musíme přetvořit do budoucna, bude plynout z hvězd nad námi. Jak říkali Beatles v jedné ze svých známých písniček – All you need is love, my můžeme parafrázovat: All you need is light,“ prohlásil Tor Nørretranders.
Denní světlo podporuje schopnost učení
„Studie provedené ve Spojených státech prokázaly souvislost mezi přítomností denního světla spolu s možností výhledu z místnosti do okolí a lepšími studijními výsledky sledovaných subjektů, lepšími kognitivními výsledky v kancelářích a vyššími tržbami v obchodech. Světlo je „droga”, která stimuluje produkci serotoninu, dopaminu a gama-aminomáslových kyselin v lidském těle, čímž se zlepšuje kontrola nad různými podněty, motivace, svalová koordinace, zvyšuje klid a schopnost soustředění,” tvrdí Lisa Heschong, vedoucí společnosti Heschong Mahone Group a autorizovaná architektka.
„Děti ve většině škol s dostatkem denního světla vykazují v testech lepší výsledky než děti ze škol bez denního světla,” tvrdí James R. Benyam, nezávislý poradce v oblasti světla a denního světla s bohatou mezinárodní praxí. „Nastal čas k tomu, aby se výsledky těchto výzkumů začali vážně zabývat architekti, inženýři a designéři z celého světa. Nastala patrně vhodná doba pro zařazení prostředí s dostatečným množstvím denního světla do předpisů a norem. Budovy dobře osvětlené denním světlem se totiž musí stát pravidlem, nikoli výjimkou. Ve školách by to měla být naprostá samozřejmost,” uvádí dále James R. Benya.
Sympozium o denním světle
V polovině května 2009 se v Rotterdamu sešli delegáti z 22 zemí (200 architektů, odborníků na denní světlo, pedagogů a dalších zájemců o působení světla na zdraví) na sympoziu, jehož tématem byl přínos denního světla z hlediska úspor energie a zdraví. Svá zjištění na tomto poli představilo několik mezinárodních expertů: docentka Marilyn Andersenová, ředitelka Laboratoře pro výzkum denního světla na Massachusetts Institute of Technology v americké Cambridge, docent Steven Lockley z americké Harvard Medical School, hostující profesor Tor Nørretranders z dánské Copenhagen Business School, docent Mohamed Boubekri z University of Illinois v americkém Urbana-Champaign a americký architekt James Carpenter. Nedávné studie se pokusily najít vztah mezi prvky životního prostředí, jako například denním světlem, a lidskou výkonností a zdravím. „První zjištění ukazují silné pozitivní vazby. Světlo může lidi ovlivňovat na fyzické, fyziologické a psychologické úrovni, a jeho nedostatek může mít tak samozřejmě i vliv na lidské zdraví,“ říká Marilyn Andersenová.
Jak denní světlo ovlivňuje tento orgán?
Šišinka (epifýza)
Vědci stále zkoumají, jak přesně šišinka funguje. Jde o malou žlázu, produkující hormon melatonin, který je důležitý pro udržení biorytmu (vnitřních hodin) a pravidelnosti spánku. V noci je hladina melatoninu v krvi výrazně zvýšená. Aktivita šišinky je ovlivněna hypothalamem, který zprostředkovává informace o tom, kolik denního světla dopadá na sítnici. Denní světlo a sluneční svit má tedy vliv i na náš spánek.
Roční období má vliv na plodnost
Ženy jsou na jaře plodnější než v jiných obdobích roku. K tomuto závěru došli izraelští vědci na základě zpětného prozkoumání víc než 600 případů léčby neplodnosti.
„Teorií vysvětlujících jarní plodnost je několik: lidé se v letním horku méně věnují sexu; v tomto období je mužské sperma méně kvalitní,“ tvrdí doktor Natan Rožanskij z jeruzalémské univerzitní nemocnice Hadassa, kde byl výzkum proveden.
Biologické hodiny zřejmě pracují u lidí stejně jako u zvířat, pro něž jaro znamená období páření a rození mláďat. I ženský organismus zřejmě v tomto období dostává signál, že nadchází optimální období pro zrání zárodku.
Na tvorbu hormonů může mít také vliv množství denního světla, které na jaře kulminuje. „Jakmile v Laponsku a Finsku nastane půlroční období tmy, ženy tam přestanou zcela ovulovat; s návratem světla se aktivita vaječníků naopak znásobí, takže se zde pak rodí větší počet dvojčat než v jiných částech světa,“ tvrdí Rožanskij.
Získají-li vědci další poznatky o vlivu ročního období na fertilitu, budou zřejmě muset brát tuto veličinu v potaz při léčbě neplodnosti, uzavřel lékař.
Zdroj: ČTK
Léčivé denní světlo
Světlo tu není jen proto, abychom viděli, ale je základním atributem životního prostředí. Bez něj, stejně jako bez kyslíku či bez vody, by na zemi nebyl život.
Také naše tělo se během evoluce přizpůsobilo každodennímu působení slunečního záření, které, jak dokazuje řada vědeckých prací, ovlivňuje řadu fyziologických procesů v těle. Vývoj civilizace nás však uzavřel v místnostech, kde nám na práci či studium svítí namísto slunce žárovky a zářivky. Jejich světlo se však od toho slunečního liší svým spektrálním, neboli barevným složením. Některé barvy (zejména modrá a fialová) v nich prakticky chybějí, zatímco žluté, oranžové a červené je v nich nadbytek.
Problém je ale v tom, že právě barvy s delší vlnovou délkou (tedy žlutá, oranžová a červená), mají výrazné stimulační účinky. Při dlouhodobém působení tak udržují organismus v permanentním stresu a mají i negativní vliv na zrak. V 80. letech prokázal Dr. Fritz Hollwich, že lidé, kteří tráví většinu pracovní pod silným zářivkovým světlem, mají v těle výrazně zvýšenou hladinu stresových hormonů ACTH a kortizolu. Ta přitom může negativně ovlivňovat nejen psychickou pohodu a celkovou vitalitu. To negativně ovlivňuje jejich psychickou pohodu i celkovou vitalitu.
MUDr. Radkin Honzák
Je světlo lék?
I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo. A viděl Bůh světlo, že bylo dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy. A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. Genesis, I, 3-5
Některé věci jsou samozřejmé a vědě se jeví tak banální, že nestojí za to se jim věnovat. Zatímco všechny staré civilizace měly kulty slunečních, lunárních a planetárních božstev, osvícenci prohlásili, že jejich tajemství beze zbytku vyřešily Newtonovy zákony a sluneční skvrny se staly zajímavější než jasné sluneční světlo. Ukázkovým příkladem malého zájmu o ně je příběh řešení křivice, jejíž výskyt významně vzrostl v souvislosti s průmyslovou výrobou doprovázenou tvorbou smogu nepříznivě ovlivňujícího produkci přirozeného vitaminu D. Význam slunečního světla pro zdravý rozvoj kostí rozpoznal při srovnávání poměrů v Anglii a v Japonsku misionář a lékař Theobald Adrian Palm a své poznatky publikoval již v 80. letech 19. století. Ty však byly zastíněny hledáním jiného aspektu téže komplexní příčiny, molekuly vitaminu D, která byla objevena až o 50 let později.
Dnes již nikdo nepochybuje o příznivém vlivu denního světla na růst a zdravý vývoj kostí a zubů, dostatek růstového hormonu u dětí, zrak, metabolismus, včetně fyziologických koncentrací glukózy a cholesterolu, činnost systémů kardiovaskulárního i vylučovacího, reprodukční funkce, imunitu, odolnost vůči stresu a únavě a celkovou psychickou pohodu. Při narušení světelného režimu se ve všech těchto oblastech projevuje nejen dyskomfort, ale také závažné klinické problémy, počínaje například zvýšenou lomivostí kostí přes náchylnost k infekcím či nádorovému bujení a konče depresemi.
Někdy může paradoxně znamenat velký přínos pro medicínu, když onemocní lékař. Nesmí to být pochopitelně choroba rychle smrtící, protože to by nemohl zpracovat své poznatky, ale musí být dost nepříjemná, aby ho dotlačila k bádání nad tématem, které by mu jinak uniklo. Doktor Norman Rosenthal žil spokojeně v Johannesburgu, kde se střídala prakticky jen dvě roční období – jedno hezké a jedno deštivé, ale v obou se Slunce zanořovalo pod obzor téměř kolmo a dost rychle. V dospělosti odcestoval na Východ USA, kde působil v New Yorku. Jak píše v předmluvě k jedné ze svých knih, byl okouzlen „barevnými fanfárami podzimu“ a prožíval sladkobolné emoce vyvolávané stmíváním, které ve své vlasti neznal.
Záhy ale okusil také rub této blyštivé mince, a to sezónní depresi spuštěnou nedostatkem slunečního světla. Přes problematiku pacientů s obdobnými příznaky velmi rychle rozpoznal podstatu obtíží a vzhledem k přátelským kontaktům s pracovníky bádajícími na nově objeveném hormonu melatoninu dal také záhy do souvislosti tyto dvě oblasti a začal psát novou kapitolu o cirkadiánních rytmech. Kapitolu rozsáhlou a prozatím nedokončenou.
Vývoj života na Zemi byl od samého počátku ovlivňován střídáním světla a tmy ve 24hodinovém – cirkadiánním – cyklu. Je tedy jasné, že se mu nezbytně musel přizpůsobit. Tyto rytmy najdeme u všech živých organismů, od bakterií, hub a rostlin po živočichy. Ráno vstáváme, protože systém oscilátorů, náš „vnitřní budík“, hlásí, že nastal čas k činům. Ustává sekrece melatoninu, který v noci plnil úkoly strážce spánku a scavengeru. Stoupá tělesná teplota a krevní tlak, ledviny začínají pracovat, střeva se dávají do pohybu. Všechny tyto systémy mají své oscilátory se zajímavou pamětí; pokud např. transplantujeme ledvinu od dárce z jiného časového pásma, ta pracuje v rytmu a v čase, na nějž byla zvyklá. Nicméně nakonec se také ona podřídí centrálnímu oscilátoru umístěnému v suprachiasmatických jádrech (SCN), oscilátoru, který má své vlastní geny, z nichž první objevený nese název „clock-gen“. Centrální oscilátor ovlivňuje prostřednictvím nervových a humorálních impulzů všechny děje v organismu od stupně celkového nabuzení až po buněčné dělení.
Naše biologické hodiny, pružně se přizpůsobující změnám délky dne, řídí sluneční světlo. Dlouho se věřilo, že máme jen dva typy světločivých elementů, tyčinky a čípky, a že světlo je tu jen pro to, abychom viděli. Ale jak řekl již Ben Akiba, všechno je jinak. Před několika roky byly v sítnici lidského oka objeveny třetí významné fotosenzitivní buňky, nesloužící k vytváření obrazu, ale zachycující jenom sytě modré světlo o vlnové délce kolem 480 nm. Jsou uváděny většinou zkratkou ipRGCs (intrinsically photosensitive retinal ganglion cells), tedy vnitřní fotosenzitivní gangliové buňky sítnice. Obsahují melanopsin, patrně nejstarší pigment sloužící k rozlišování světla a tmy, poprvé objevený ve světločivých strukturách na kůži žáby. U primátů se údajně vyskytuje jen v retině a dokonce pouze v 1 % zde existujících gangliových buněk.
Na rozdíl od signálů z tyčinek a čípků, které postupují zrakovými nervy k primárním zrakovým centrům, signály z ipRGSc se šíří speciálními vlákny a míří nezprostředkovaně a přímo k „třetímu oku“, oscilátoru v hypotalamu. Navíc melanopsinové receptory v oku regulují tvorbu hormonu melatoninu a komplexní systém melanopsin–epifýza–melatonin synchronizuje naše vnitřní vnímání času s vnějším časem. Objev žárovky znamenal další odchýlení druhu Homo sapiens od přirozených podmínek. Současný životní styl vede k tomu, že mnoho lidí trpí nedostatkem světla, ale též nedostatkem tmy nezbytné pro aktivitu melatoninu. Poruchy v rozhodujícím řídícím systému „světlo – oscilátor“ vedou k rozpadu dalších vnitřních rytmů a k desorganizaci řady funkcí, od psychických po základní tělesné. Na vině může být jak zhoršený přísun kvalitního světla (noční směny, nedostatečné osvětlení, poruchy spánku), tak problémy na straně oscilátoru (např. geneticky podmíněný nedostatek melanopsinu u sezónní deprese). Fototerapie v indikovaných případech je nejpřirozenější cestou dodání dostatečné dávky světla s požadovanými parametry.
MUDr. Radkin Honzák
Zdroj: Zdravotnické noviny, Mladá fronta a.s.